Epipactis atrorubens (Hoffm.) Besser – kruštík tmavočervený

Syn.: Amesia atropurpurea (Raf.) A. Nelson & J. F. Macbr.; A. rubiginosa (Crantz) Mousley; Epipactis atropurpurea Raf.; E. cruenta Bertero ex Vignolo; E. danubialis Robatsch & Rydlo; E. latifolia var. atrorubens (Hoffm.) Gray; E. macropodia Peterm.; E. media Fr.; E. rubiginosa (Crantz) Gaudin ex W. D. J. Koch; E. spiridonovii Devillers-Tersch. & Devillers; E. subclausa Robatsch; E. thessala B. Baumann & H. Baumann; E. viridans (Crantz) Beck; Helleborine atrorubens (Hoffm.) Druce; Serapias atrorubens (Hoffm.) Bernh.

Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité

Status: NT, §O

Popis: Zelená, červenonachově naběhlá, alogamní, vonná bylina (senzoricky po vanilce nebo konvalince). Lodyhy roztroušeně až hustě pýřité, červenonachově naběhlé, do 50 cm vysoké, s lodyžním článkem pod květenstvím delším než články zbylé. Listy v počtu 5–10, podlouhle vejčité až kopinaté, zmenšující se, 2–7krát delší než lodyžní články, na spodní straně červenofialové. Klas řídký, složený obvykle z 10–25 květů; vřeteno hustě pýřité. Květy menší, neúplně otevřené, tmavočervené až hnědočervené; epichil srdčitý, širší než dlouhý, s bazálními hrbolky vysokými, rozbrázděnými; vchod do hypochilu tvaru úzkého U, hypochil vakovitě vydutý, uvnitř červenofialový; sloupek krátký; prašník vejcovitý s kompaktními brylkami; blizna čtvercovitá, šikmá k ose sloupku; rostelová žlázka funkční; klinandrium hluboké. Semeník vejcovitý, hustě pýřitý, mírně šikmo dolů směřující.

Možná záměna: Za květu dobře poznatelný druh, hustě pýřité semeníky má ještě mnohem subtilnější kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla).

Ve smíšených populacích s kruštíkem širolistým (Epipactis helleborine) mohou vznikat hybridi označovaní jako Epipactis ×schmalhausenii.

Rozšíření: Druh s převážně evropským, avšak až do Střední Asie zasahujícím areálem. V Evropě se vyskytuje od nejsevernějších části Skandinávie po jih Apeninského poloostrova a střední část Pyrenejského poloostrova.

Na našem území se v Čechách vyskytuje roztroušeně v oblastech se zásaditými podklady (podhůří Šumavy, Český kras, Džbán) na Moravě s vícero lokalitami jen v Moravském krasu, ojediněle a často již jen historicky také jinde. Druh stoupá až do podhorských poloh do 900 m n. m.

Ekologie: Roste v lesních lemech listnatých lesů, křovinách, v lesostepních borech, na terasách opuštěných lomů a ve vápencových sutích. Bazifilní rostlina rostoucí na různých typech vápencových půd, čerstvě vlhkých i výrazněji suchých. Součást vegetace suchých křovin sv. Berberidion vulgaris a kontinentálních borů sv. Festuco-Pinion sylvestris.

Geofyt a fenologickým optimem kvetení od června do července.

Ochrana a ohrožení: Kruštík tmavočervený je zvláště chráněný v kategorii ohrožených druhů. V Červeném seznamu je veden v nižší kategorii téměř ohrožených druhů (NT), což odráží vyšší frekvenci lokalit v jz. až jižních Čechách, ale celkově neodpovídá celorepublikovému kontextu. Potenciální ohrožení pro tento druh představuje nevhodné hospodaření nebo přímá destrukce stanovišť těžbou.

Literatura:

Adamowski W. (1995): Phenotypic variation of Epipactis helleborine x E. atrorubens hybrids in anthropogenic conditions. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae, 64(3): 303–312.

Batoušek P. (2010): Epipactis Zinn. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 486–492.

Jatiová M. & Šmiták J. (1996): Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. – AOPK ČR, 544 s.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!